Diary

Refresh pro mozek i pro tělo…

13. 8. 2020

Jsou chvíle, kdy je třeba umět říci dost. Jednoduše se zastavit, nadechnout  a udělat si pauzu. Bohužel, ale tahle uspěchaná doba, ano vím, že to zní jako klišé, ale je to tak, nás nutí pokračovat ve hře dál, do té doby až padneme na hubu a nad hlavou se nám objeví nápis game over. A právě tenhle pád se k nám nemilosrdně blížil. Naštěstí nám rudě před očima zablikala rudá kontrolka, v podobě naší holčičky, která je naším zrcadlem a my jsme si za pět dvanáct uvědomili, že takhle to dál nejde a musíme zatáhnout za ruční  brzdu.

Vše, co se odehravá uvnitř nás se  automaticky odráží  v dušičce naší ulučnice. Když něco bolí nebo trápí mě, je to můj osobní boj. Když ale něco trapí naši malou, jako třeba zlé sny, bolí mě to tisíckrát  více a raději bych si uřízla vlastní ruku, tu pravou samozřejmě, jen aby to zmírnilo bolest toho malého človíčka. Kontrolka se rozsvítila a nebylo na co čekat. Po krátké rodičovské poradě jsme si určili cíl, kterým se staly hory. Sehnat volné ubytování se ale nakonec ukázalo stejně naročným hlavolamem k vyřešení, podobně jako  mnou nikdy nesložená rubikova kostka. Ve finále jsme ale měli štěstí a na  stránkách Amazing places jsme objevli  Apartmány Svatý Vavřinec v Peci pod Sněžkou. Což se ve finále stalo tou nejlepší volbou. Nocleh jsme měli a nám začal běžet čas v podobě devíti dnů do odjezdu, kdy bylo třeba zařídit si volno v práci, dokončit rozdělané úkoly, sehnat krosnu na nošení dětí, pláštěnky a vyrazit.

Pec nás i přes všechny špatné prognózi přvítala zalitá sluncem a my jsme rádi všichni tři opustili auto po cestě hrůzy, kdy se nám holčicka rozhodla vrátit způsobená přikoří na její osobě za poslední tři roky. Bohužel její nálada se ani moc nevylepšila krátkou zdravotní procházkou  a my jsme s díky přivítali dětsky koutek,  kam se naše na nás naštvaný dítě s radostí uchýlilo do doby, kdy se šlo spát…

Přestože noc v jínem prostředí byla s uličnicí trochu naročnější, ráno to bylo hned veselejší. Už samotná představa, že někdo připraví snídani vám. Vy si můžete, opět díky dětskému koutku, vypít ještě horky čaj a houpat se přitom v houpačce je jiná liga, než doma namazaný krajíc chleba máslem a plný To Do list čekající na stole:).

Po snídani jsme se neohroženě a s příslibem deště vydali na túru do hor. Rozhodli jsme nahoru vyšplhat po svých a z krosny se opět začal ozývat protest z dětských úst naší uličnice, že ona tedy půjde taky po svých a rozhodně se neponese. Nakonec jsme se indiánským způsobem, z krosny do krosny, sluníčko, dešť, vítr, teplo, zima dostali z Pece na vrchol a zašli se odměnit do  Lesní boudy na oběd, kde proběhlo Krkonošské kyselo, domací grilovaný kozí sýr v housce z místní farmy a hlavně nanuk s Kočičkou. A najednou bylo vše zalité sluncem, i když bylo schované za mraky, a my si to z vesela štrádovali k rozhledně na Hnědý Vrch. Původní plán byl nechat se dolu přepravit  lanovkou, ale my jsme byli tak nabití endorfiny, že jsme ho dolů seběhli a ještě se kochali všudy přítomným lučním kvítím. A až před Vavřincem jsme zjistili, že máme v nohách 15 km. To si zasloužilo další odměnu, tenotokrá v podobně vířívky, která nás kompletně odrovnala. Ale splnili jsme tak přání naší holčičky.

Následující ráno jsem se probudila s únavou v celém těle. Na obloze  svítilo sluníčko a při snídani se přede mnou na stole objevila sklenka Mimosi. Lepší start do nového dne jsem si nemohla přát. Plán na sobotu byl vyjet lanovkou na Sněžku. Bohužel kvůli větru bylo možné se nechat vyvézt pouze na Růžohorky. A to jsme taky udělali. Cestu dolů jsme pozdravili  místní krávy a se sluncem v zádech pokračovali do dětského ráje jmenem Pec-ka. Unikátní přírodní hřiště na Portáškách, plné interaktivních soch a objektů inspirovaných krkonošskou faunou, naší holčičce nabídlo nadživotní setkání se zvířecími obyvateli nejvyšších českých hor. Zkusila se strčit hlavu do tlamy rysovi, povozila se jelenovi v paroží, porovnala síly s mravenci a  nakonec jsme všichni vyšplhali čápovi do hnízda. Vyblbli jsme se i do zásoby a byl před námi poslední cíl. Chytit dole v údolí autobus směr Pec pod Snežkou. Přestože jsme o místním jízdním řádu věděli úplny prd, za 3 minuty si to na zastávku přihasil místní busík a my celý uondaní po krásném dni odpadli na pokoji do postelí:).

Bylo to výživných pár dní, ale osvěžily tělo i ducha . A my si to brzy určitě zopakujeme. Přijmám všechny nápady, kam s naší divoškou  v Čehách vyrazit:).

Hezké prázdniny Vaše Černé Káče

 

 

 

 

 

 

 

You Might Also Like