Diary

To v Čechách nemusíš…

17. 5. 2020

…tak přesně tato slova mi zarezonovala v uších v lékárně při výběru opalovacích krémů na letošné sezónu. Bohužel, když přede mne položítě otevřenou knihu, tak já jednoduše  začnu číst. Rozhovor dvou slečen/pání, asi v mém věku, pokračoval…:”Letos nás k moři stejně nepustí, tak proč utrácet hříšný peníze za opalováky, na českým sluníčku se nespálíš.”…radila ta tmavovlasá. Ta druhá, s milým usměvem, vrátila lahvičku s krémem zpět do regálu a v družném hovoru odešly. A já? Já jsem tam zůstala stát jak tvrdý Y  a snažila se zpracovat to, co jsem právě slyšela. Do košíku jsem už automaticky hodila náš oblíbený opalovací krém, včetně malé verze do batohu, a i naší stálici relipidační tělové mléko proti vysušován, které používáme i po opalování a zmateně jsem vyrazila směr pokladna.

Cestou domů jsem nad tím, čeho jsem právě byla svědkem, začala přemýšlet. To, že letos nemůžu vyrazit do Chorvatska, přece neznamená, že na Mácháči nesvítí slunce stejně intevzivně jako na plážu v Zadaru a nemůžu se spálit? Ozonóvá díra nepřestane existovat, jen protože se lidstvo musí právě poprat s jinou potvorou. A ve svých úvahách jsem šla dál…Co by asi slečny z lekárny řekli na to, že musí přestat jíst řízek, protože ten je přeci z Vídně? Přestane být francouzský buldoček méně roztomilý, jen protože pochází ze země vínu zaslíbené? Ale nalijme si čistého vína, když už jsme u toho francouzské  buldočka. Ani já jsem nebývala v mazání moc důkladná.

Myslela jsem si, že mi stači když se ráno namáznu nějakou tou dvacítkou, a ono to do večera to vydrží. Byla jsem to tedy pěkně naivní dvacítka. Určitě znáte ten slastný pocit, když vyložíte své sejraté tělo, konečně první den na dovolené na slunce…Ano, ano krásné to chvíle,  jen kdybych za sebou neměla náročné týdny v práci a dlouhou noční cestu do Itálie. Uvelebila jsem se na dece pěkně blízko jezera, od kterého pofukoval příjemný vítr, namazala jsem se tou již zmíněnou dvacítkou a usnula. Slastně jsem si tam oddechovala dobré tři hodinky. Vyspinkaná do ružova jsem si ještě nevědomky a v dobré naladě došla večer na pizzu a v noci se začaly dít věci.

To že jsem se celou noc převalovala se strany na stranu a hledala aspoň milimetr kůže, který by nebyl spálený a já  abych si  na něj mohla lehnout, byl v tu chvíli ten podřadnější problém. Ten obří se týkal mého obličeje, přesnějí mé levé části obličeje, která natekla do obřích rozměrů. Vypadala jsem jako po útoku hejna sršňů. Ráno jsem naběhla do první lékárny s obřími brýlemi na mém double obličeji. A odcházela s verdiktem, silná alergie na slunce a mastičkou v kapse. Zbytek dovolené jsem trávila mimo sluneční paprsky a se strachem, že to nikdy nesplaskne . Splasklo, ale až druhý den po návrahu domů.

Mažte své děti, partnery, i když u toho prskají, a hlavně nezapomínejte na sebe. Je jedno jestli  jste u moře nebo u jihočeského rybníka. Sluníčko je prevít, ale krásnej. Vaše na léto v Čechach připravené Černé Káče

 

Článek vznikl ve spolupráci s lékárnou benu.cz a mými léty prověřenými produkty, nejen na opalování, značky La Roche-Posay.

 

 

 

 

 

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply