Diary

Mami dej mi tužku…

31. 5. 2020

…namaluju hrušku. Ne, tak daleko opravdu naše uličnice ještě není…a ani to od ní nikdo nečeká:)…Kreativní hodinka a půl týdně má doplnit lekci plavání, naučit ji se soutředit, zklidnit, vydržet u jedné aktivity a být v kolektivu děti. A to vše do posledního puntíku splňují naše návštěvy v ateliéru kreativního malování.

Jak asi pravidelní čtenáři blogu vědí, tak naše malá je prostě neposedný divoch:) a to se i prokázalo na první, zkušební hodině. Holčička běhala od jednoho stolku ke druhému, navazalovala přátelství s ostatními dětmi  a se vším byla rychle hotová. A já jsem si na konci hodiny byla stoprocentně jistá, přestože jsme si domů odnášeli  hotové dílko, že nám bude doporučeno, abychom ještě rok počkali. Ale člověk míní, paní učitelka Kája mění a s jejím požehnáním, že Aninka do skuinky děti patří, začali s pravidelnou docházkou.

Nebudu vám tady lhát, že všechno bylo růžové a Aninka začala poslouchat jako hodinky:)…ne to opravdu né. Pořád to je naše divoká, veselá holčička, která se ale už od středy pravidelně začala ptá, jestli už je pátek a půjdeme za Kájou na kreslení. Její nádšení a touha tvořit jsou pro mě vždy na konci lekce odměnou za mé propocené tričko:).  Kurz pro dvouleťáky vyžaduje velkou dávku spolupráce, ze strany rodičů:), ale zároveň se děti učí samostatnosti a velkou pomocí je i paní učitelka. Ta naše, Kája, je podle uličnice ta nejlepšejší.

Máme za sebou několik měsíců, desky plné obrázků a pomalu se blížíme ke koncí školního roku. A já jsem si včera uvědomila jaký velký pokrok naše uličnice udělala. Seděla jsem vedle holčičky u malého stolečku, sledovala s jakým zaujetím nanáší růžovou barvu štetcem po celé ploše, kreslí tužkou roztomile šišatá kola a vlastně mě už skoro nepotřebuje. Jak jsem jí tak pozorovala, v hlavě jsem si říkala, kde je ta holčička z první hodiny, která běhala od štětce k lepidlu, jako by to snad bylo měřené na čas. A vdečně jsem se na ní podívala, když mi podávala nůžky se slovy:”Mami, pojď budeme kousat papír”. Po svačince přišlo na řadu zdobení, a jeji křehká čistá dušička byla zpět, a naše uličnice nevěděla přes všechnu tu krásu blýskavých kamínků, nalepovacích očí, korálků a kamínku zase kam dřív skočit:).

Láska k barvám, kterou má možná i trochu po mě, přerostla do takové velikosti, že jsme malířské propriety pořídit i domů, a minimálně jednou týdně otevírame ateliér u nás v kuchyni:). Váháteli, že je váš prcek takový nebo makový a bojíte se , že to pro něj proto ještě není? Zajděte na zkušební hodinu zdarma. Nic tím neztratíte, naopak. Buď si kreslení vyškrtnete ze seznamu a zajde třeba do Sokola, nebo najdete něco, co naruší stereotyp běžného tydne:).

A hlavně si budete moci doma každý den hrát na výstavu, tak jako naše uličnice. Stačí jen vyndat obrázky z desek, rozložit je po pokoji a jde se na věc. Nebojte se a zkuste to, vaše Černé Káče.

 

 

You Might Also Like