Work

From the designer’s diary…Máma na volných nohách

22. 4. 2020

Řekněme si to hned na férovku:), pracovat s batoletem je úplně  jiný odvaz, než s kojencem. Pokud máte doma stejně jako my malou uličnici s čertíky v očích, pro kterou je odpolední spánek jen ztrátou času a neustále vyžaduje vaši účast při lumparnách, asi už tušíte kam mířim….

Svou “pracovní dobu” tak dělim na práci na stojáka, kdy mám počítač na hooodně vysoké komodě a na noze běsnící holčičku. a snažím se aspoň trochu chytře a srozumitelně odpovídat na emaily či posílat (v noci připravená) data klientům, a na tu noční. Ne, naštěstí to není zase až tak zlé:). Tím, že se ani jedna během dne nezastavíme, tak holčička s úderem sedmé hodiny večer odpadne a ja mohu v klidu 2-3 hodiny pracovat:).

S uličnicí jsem ale zároveň získala i velký bonus. Čas. Čas na přemýšlení během našich společných hrách…luxus, který jsem si vlastně v běžném pracovním procesu nemohla moc dovolit. Vše muselo být šup šup. A na to nad něčím přemýšlet, nebo snad vzít do ruky tužku a papír,  nebyl prostě ve valicím se kolosu čas.

Přiznám se, že tento styl práce mi vlastně vyhovuje mnohem víc, než si pouze odsedět osum hodin ve studiu a tvařit se u toho důležitě :). Ale jsou i večery, kdy bych místo na židli k počítači zalezla raději do peřin, to zase ano:). Učím se se vážit si svého času, opravdu přemýšlet nad tím jestli projekt opravdu stojí za moji vynaloženou kreativitu a hlavně říkat ne!

Má to ale i sva úskalí…nikdy si nejste jisti, že dostanete zaplaceno, dokud nejsou připsané na účtu. Stejně tak si nemůžet být jisti, že když dokončíte zakázku bude na vás čekat další:). Zatím se mi to tak nějak daří vše  skádat dohromady jako puzzle. Ale sem tam se mi nějaký kousek skládačky zatoulá🙈. Stále se ale musím toho ještě hodně naučit, to je moje mantra:).

Od září by měla uličnice začít chodit na dvě dopoledne v týdnu do školky. A já bych se tak chtělal kousek po kousku posunout dál. Učit se, rozšiřovat si obzory a hlavně pracovat i přes den😄 a obnovit opět po dlouhé době společné večery se svým partrem:). Jak to se školkou dopadne je zatím ve hvězdách a ať už to dopadne tak či onak, chvíle které trávím s naší princeznou jsou nejlépe investovaným časem. Už teď se bojím okamžiku, kdy už mě nebude ke svým hrám potřebovat.

Závěrem napíšu to, co říkám vždy. Aby tu náhodou nedoslo k nejake mýlce ;)…Miluju svoji dceru a být mama je úžasný pocit. Ale pro mě je výhrou, že když uličnice sladce sní, mohu mít i jiný život, než jen ten mezi Duplem, prasátkem Peppou a pískovištěm;).

Mějte se krásně, vaše Černé Káče.

You Might Also Like