Diary

Repost: Nejsem špatná máma!

12. 12. 2019

Naše společné chvíle s Aninkou nám nezačaly úplně podle plánu. Jak už jsem psala v článku o porodu, museli jsme se hned po jejím narození na pár hodin odloučit, protože pro nás neměli na šestinedělí volné lůžko. V šest hodin ráno jsem jí ale mohla držet znovu v náručí a pokusila se jí poprvé nakojit, bohužel bez výsledku:(. Malá o mléko nejevila nejmenší zájem. Nemocniční sestra se mi snažila vysvětlit, že to není nic neobvyklého, a že to za pár hodin zkusíme znovu.

V poledne jsme byly přemístěny na pokoj číslo 3 na oddělení šestinedělí II.. V klidu jsem se usadila na postel vzala toho maličkého a bezbranného tvorečka do naruče a zkusila jsem jí znovu nakojit. Bohužel opět bez výsledku:(. Spánek byl pro Aničku důležitější než jídlo a i přes všechny pokusy sestřiček pusinku ne a ne otevřít. Výsledkem byl jen křik, propnuté tělíčko a následně stažené rtíky k sobě. Toto se opakovala následující 2 dny, každé tři hodiny. Já neměla mléko a malá se nechtěla nechat přiložit :(. Sestry začali být nepříjemné, dívali se na mě jako na neschopnou matku, když jsem za nimi každé co tři hodiny chodila s prosbou o pomoc s kojením. Výsledek? Po pondělní vizitě ( 2 dny od narození) nám dětská doktorka naordinovala umělé mléko, které jsem holčičce podávala injekční stříkačkou, vždy po bezvýsledném pokusu o nakojení. Malá po umělé výživě začala přibírat a po čtyřech dnech v porodnici jsme byli propuštěny domů.

Šťastní, ale zároveň plní obav z toho jak to zvládnem, jsme si s Princem vezli Aničku domů. Cestou jsme se zastavili v obchodě mladatko.cz, kde jsme si zapůjčili novorozeneckou váhu pro Aničku a pro mě odsavačku. Doma začal kolotoč pokusů o kojení, krmení injekční stříkačkou a odsátí několika ml. mateřského mléka. Druhý den jsme poprvé navštívili dětskou lékařku, která nám zasadila další ránu a to že dávka mlíčka, kterou Anička dokáže přijmout injekční stříkačkou předtím než usne, je poloviční než jakou by měla a že máme přejít na krmění z láhve. V mé hlavě to znamenalo, že s kojením je konec.

Z černých myšlenek mě, ale vytrhla další tzv. jobovka, nebo spíš pohled na moji pravou nohu, která byla celá oteklá. Po krátkém ale důrazném telefonátu se svojí porodní doktorkou, jsme zabali vše potřebné pro Aninku a uháněli směr Motolská nemocnice s podezřením na trombózu krve:(. Po cca 14. hodinách od propuštění jsme byli v porodnici zpět:(. A opět další bláznivý kolotoč odběrů krve a vyšetření. Poté nás paní doktorka poslala domů nakrmit maličkou s tím, že hned jak budou výsledky se ozve. V pět hodin večer zazvonil telefon se špatnou zprávou. Výsledky nejsou vůbec dobré a musím do Motola na další vyšetření a to hned.

Během půl hodiny jsem byla zpátky v Motole. Konkrétně v čekárně před porodním sálem. Tentokrát ale sama a možná i s ještě větším strachem než před samotným porodem. Okolo mě sedělo několik nervozních budoucích tatínků, z porodních pokojů bylo slyšet vzlykaní rodících maminek a následný pláč novorozenců. Ke strachu se přidaly i moje poplašené poporodní hormony a do očí se mi tlačily slzy. V hlavě mi běžely černé myšlenky. Malá je na světě teprve  5 dní a já jí už musela opustit. Co když si mě tu nechají, jak to s taťkou zvládnou. Jsem hrozná máma.

První na pořadí bylo vyšetření mé poporodní jizvy. Už ta samotná se paní doktorce nelíbila a rozhodla se poslat vzorek do laboratoře. Následovalo čekání na sono vyšetření nohy a rentgen. Seděla jsem v dlouhé bílé chodbě a vlastně nechápala, co se to děje. V tu chvíli mi přišla MMSka od Prince jak krmí Aničku mlíčkem se slovy, že všechno zvladají. A mě, na té nemocniční chodbě, zaplavil pocit štěstí, že mám tak úžasného partnera!

Hodiny ukazovali 20:05, já měla všechna vyšetření za sebou, a čekal mě už jen verdikt od lékařky. Celá nervozní jsem se snažila z jejího výrazu vyčíst jestli jsou to dobré nebo špatné zprávy. Naštěstí byly dobré, trombóza byla vyloučena a já jsem se vracela domů s 10 injekcema Frakxiparinu na ředění krve, odvarem z heřmánku na oplachy a mastičkou na jizvu.

Následující den jsem měla domluvenou schůzku s laktační poradkyní. Za dvěřmi stála moc milá paní ve středních letech a s optimismem v očích.  Musela jsem vypadat opravdu hrozně, protože její první slova po pozdravu zněla:“Nebojte všechno bude dobré“. Nejdříve si vyslechla celý náš příběh o nekojení, prohlídla mě a následně i Aničku. Následovali pokusy malou nakojit. Z prsou však neteklo žádné mléko a když už se povedlo Aninku přiložit, začala se vztekat a vzpouzet. Nakonec jsme tedy malou nakrmili injekční stříkačkou a já koukala jak sladce usíná. Po chvíli mě z mého zoufalého koukání vytrhla slova laktační poradkyně, která mě informovala, že budu v každém případě muset začít přikrmovat z láhve, jinak Aninka nebude přibývat na váze. Za druhé mě čeká hodně náročná a vyčerpávající cesta, kdy se budu každé dvě hodiny pokoušet malou přiložit, odsát mléko a doufat, že se laktace rozběhne.

Cestou z práce Princ zakoupil doporučenou lahvičku Medela Calma pro kojené děti za šílených 500Kč, aby jsme po několika marných pokusech zjistili, že ani z této láhvični malá jíst nebude. Celá zoufalá jsem se rozhodla vyzkoušet kojeneckou láhev Tommee Tippee anti.colic oM+, kterou jsem jen tak pro jistotu koupila v těhotenství a měla jí schovanou v zásuvce. A světě div se malá začala baštit. Mlaskala, tvářičky se nafukovaly a za chvilku měla v pupíku celou dávku 50 ml. Byla jsem šťastná, ale v hlavě se mi pořád honilo co bude dál. Naštěstí mi v tu chvíli zavolala moje porodní lékařka Helena, aby se zeptala jak mi je. Po probrání mého zdravotního stavu jsme se dostali opět k otázce kojení a nekojení. Po převyprávění mého příběhu s laktační sestrou a její výsledné rady, mi Helena řekla ať se na kojení vyprdnu. Dítě potřebuje zdravou mámu a ne mámu na pokraji zhroucení. Vysvětlila mi, že velké množství dětí vyrůstá na umělém mléku a jeho současná kvalita dosahuje stejných výsledku jako mléko mateřeské.

Dnes je Anince 26 dní, krásně roste, je spokojené miminko a to i přesto, že je na umělém mlíčku.
Ano nekojím a nejsem špatná máma!
Vaše Černé Káče.

Článek z 14. 6. 2017

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply