Diary Featured

Náš divoký advent…

19 prosince, 2019

V bytě byla ještš tma, něco málo přd šestou hodinou ranní, když se z pokojíčku ozvalo:”maminko,maminko…”…
A naší divošku probudil zlý sen. Vzala jsem ji do naruče, abych ji utěšila, a už jsem se smiřovala, že dnes nám den začne ještě o 30 minut dříve než normálně…ale po chvilce jsem jsem si všimla, ze mi holčička na rameni usnula…zalezli jsme se tedy k tatovi pod peřinu a ještě si hodinku sladce pospali…po probuzení jsme se všichni tři povalovali v posteli, ale pak to přišlo a divoška objevila novinku u nás doma, adventní kalendář…dětská radost je jak kouzlo…a tak se začal odpočítávat náš adventní čas.

…přála jsem klidný a pohodový advent, ale člověk míní, život mění a z planovaného volna se na mě nahrnulo dvakrát tolik práce, tedy té grafické… proto jsem se rozhodla přestat si komplikovat život a po připálené první várce cukroví, jsem nám raději krabičku na Štědry den objednala a “pečeme” s divoškou jen pro radost = matláme syrové těsto, kde se dá…:). Další naše eskapáda je spojena s adventním věncem. Ten první v pořadí, zelený věnec, se s námi po dvou dnech rozloučil. Bylo mi to hrozně líto a skoro jsem se kvůli tomu rozbrečela. Přece nemůžeme být bez věnce? To nejde. A tak jsem nakonec objednala veněc s číslem dva, jednoduchý, nezelený, kruhový svícen … A jsem šťástná jak blecha a moje designérské srdíčko plesá :D.

To co vám sem teď tady napíšu je novinkou v našem repertoáru…ještě cca před měsícem bych na to ani nepomyslela, natož abych si to riskla na živo:)….O co se jedná? Klidné posezení u nedělního brunche! Moc rádi vyrážíme o sobotách a nedělích na snídani ven do kavárny. Ale s divoškou to vždy byly spíš sportovní výkony na hodně krátkých čas, než posedávání u hrnku čaje a nadýchanych vaflí, prohlížení knížek, povídání si o uplynulém týdnu a to vše proložené kreslením draků a salvami smíchu.

S příchodem zimy výstavy a především výstavní prostory u nás nahradily hřiště… Naší prosincovou srdcovkou se však stala výstava Petra Síse: O letání a jiných snech v Doxu…za mě jedna z nejkrásnějších expozic pro malé i velké návštěvníky posledních měsiců…a už teď mohu napsat, ze než výstava bude ukončena, určitě vyrazíme ještě pětkrát… princezna o výstavě stále mluví a ptá se, kdy půjdeme znovu…díky své užasné interaktivní části se tam Anička ani na chviličku nenudila a museli jsme se několikrát na konkrétní místa vracet.

Co by to bylo za Ježíška bez vánočních dárků:)…dlouho jsem si lámala hlavu s tím jak holčička vlastně pozná, které dárky jsou pro koho. Nakonec to za mě opět vyřešil kamárád Pinterest a jeho nápad na #babyfriendly balení dárků i pro malého nečtenáře…stačí jen na dárek nalepít fotografii budoucího majitele, easy pízi;).. bylo to super projíždět po večerech fotky za poslední rok a připomenout si všechna místa, která jsme navštívli a chvilky, které jsme společně prožili.

Další bod na mém předvánočím seznamu bylo, sehnat někoho na vyčištění sedačky. Ale aniž bych to tušila, stal se z toho nadlidský a nesplnitelný úkol. Nakonec jsem se smířila s tím, že o letošních svátcích ještě nějaký ten flek přidáme a v lednu to necháme vyšurovat najednou. Raději posloucháme koledy, poctivě vybírame kapsičky kalendáře, chodíme na náhradní hodiny plavaní, pozorujeme světýlka a vyrábíme přáníčka = lepidlo všude. Přiznám se, že jsem ze začátku byla rozmrzela z toho, že nebudeme mít “dokonale” vánoce, ale teď už vím, že je mi lépe s dětskou rukou v té mojí a s úsměvem na tváři, než s hadrem v ruce a potem na čele.

Vaše nedokonale vanoční Černé Káče.

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply