Diary Featured

Cesta z města, únik z reality…

Listopad 3, 2019

Přestože jsem z velké části tvor městský. Jsou chvíle, kdy mi začně všechno padat na hlavu a vytočí mě i ta nejmenší drobnost. A tenhle okamžik přišel před pár dny a hacknutí blogu už byla asi ta poslední kapka. Proto jsme všchni tři s nadšením přijali pozvání na chaloupku našich přátel v Jizerských horách. Cítili jsme, že potřujeme opustil městkou džungli a vyměnit cinkání tramvají za šumění lesů.

Už s prvním nádecheme horského vzduchu se mi neuvěřitelné ulevilo. Ten pocit, když vím, že vlastně nic vědět nemusím. A vědět, že mojí jedinou starostí na následujícíh dva dny, je nemít žádnou starost, bylo neuvěřitelné osvobuzující. A to, že jsem si, možná i trochu úmyslně, zapoměla v Praze nabíječnou na počítač, mi přišlo jako neuvěřitelně krásná rebélie

Na horách není nikdy čas ztrácet čas sezením za pecí. Na to bude ta pravá chvíle až zapadne slunko za kopec. A s dětskou radostí jsme vyrazili odlehčit naše městem zatěžkáné hlavy do lesa. Když po pár hodinách začala padat večerní rosa, a my jsme se vraceli pomalu lesní pěšinou zpátky k chaloupce, uvědomila jsem si, že i naše divoška potřebovala tenhle úník z města, stejně jako my dospělí. Pusu měla od ucha k uchu, tváře jako slabikáře a oči jí zářily jako dvě jasné hvězdy, které se začaly pomalu vkrádat na oblohu. Krajina okolo nás se začala halit do černého hávů. A do mé studené ruky, poprvé za odpoledne, trochu bojácně vklouzla teplá packa naši indiánky. V tu chvíli jsem ji i malinko záviděla její teplý merino overal ;).

Po příchodu na chaloupku nás objalo teplo z praskajícího krbu, které brzy ukolébalo nejen děti, ale i dospělé. Ticho, černočerná tma a klidně oddychující holčička, to je to na co si z té magické noci pamatuji jako poslení:).

Sluneční paprsky naši uličnici pošimraly pod nosem klasicky v brzkých ranních hodinách, ale dnes mi to vyjimečně nevadilo. Přesunuli jsme se k ještě teplé peci a uživali si to krásné horské ráno. Protože s námi byly celkem tři malé divoženky, směr další výpravy byl jasný. K Čápovi do lesoparku a nahřiště. Babí léto bylo na vrcholu a na cestu do kopce nám svítilo sluníčko. My dospělí jsme pomalu začali svlékat vrstvy oblečení. A já jsem si v duchu, už po druhé za tento výlet, děkovala za nápad obléknout Aninku do merina, protože v zimě hřeje v létě chladí. A maminky moc dobře vědí, že není nic horšího než zmrzlé nebo přehřátí dítě ;).

Po asi dvou hodinách cesty jsme “zdolali” vrchol a začala ta pravá zábava. Ovečky, houpačky, písek a další velké množství atrakcí. Nám rodičům ale stačilo málo. Něco dobrého do žaludku, vyvalit se na sluníčko a pozorovat tu naší drobotinu jestli někde nepáchá nějaké neplechu. Čas letěl jako splašený, sluníčko se pomalu začalo schovávat za mraky a my jsme se vydali na cestu dolů k autu. Zpět do domů, do Prahy.

Pokud máte pocit, že vám všechno padá na hlavu. Vyražte ven, do přírody. Aspoň na chvilku, je to lék na všechny bolísky. A je zadarmo;).

Vaše zregenerované Černé Káče

Za ozkoušení merino overalu děkujeme obchodu Mamaja.cz

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply