Diary

    Refresh pro mozek i pro tělo…

    13. 8. 2020

    Jsou chvíle, kdy je třeba umět říci dost. Jednoduše se zastavit, nadechnout  a udělat si pauzu. Bohužel, ale tahle uspěchaná doba, ano vím, že to zní jako klišé, ale je to tak, nás nutí pokračovat ve hře dál, do té doby až padneme na hubu a nad hlavou se nám objeví nápis game over. A právě tenhle pád se k nám nemilosrdně blížil. Naštěstí nám rudě před očima zablikala rudá kontrolka, v podobě naší holčičky, která je naším zrcadlem a my jsme si za pět dvanáct uvědomili, že takhle to dál nejde a musíme zatáhnout za ruční  brzdu.

    Vše, co se odehravá uvnitř nás se  automaticky odráží  v dušičce naší ulučnice. Když něco bolí nebo trápí mě, je to můj osobní boj. Když ale něco trapí naši malou, jako třeba zlé sny, bolí mě to tisíckrát  více a raději bych si uřízla vlastní ruku, tu pravou samozřejmě, jen aby to zmírnilo bolest toho malého človíčka. Kontrolka se rozsvítila a nebylo na co čekat. Po krátké rodičovské poradě jsme si určili cíl, kterým se staly hory. Sehnat volné ubytování se ale nakonec ukázalo stejně naročným hlavolamem k vyřešení, podobně jako  mnou nikdy nesložená rubikova kostka. Ve finále jsme ale měli štěstí a na  stránkách Amazing places jsme objevli  Apartmány Svatý Vavřinec v Peci pod Sněžkou. Což se ve finále stalo tou nejlepší volbou. Nocleh jsme měli a nám začal běžet čas v podobě devíti dnů do odjezdu, kdy bylo třeba zařídit si volno v práci, dokončit rozdělané úkoly, sehnat krosnu na nošení dětí, pláštěnky a vyrazit.

    Pec nás i přes všechny špatné prognózi přvítala zalitá sluncem a my jsme rádi všichni tři opustili auto po cestě hrůzy, kdy se nám holčicka rozhodla vrátit způsobená přikoří na její osobě za poslední tři roky. Bohužel její nálada se ani moc nevylepšila krátkou zdravotní procházkou  a my jsme s díky přivítali dětsky koutek,  kam se naše na nás naštvaný dítě s radostí uchýlilo do doby, kdy se šlo spát…

    Přestože noc v jínem prostředí byla s uličnicí trochu naročnější, ráno to bylo hned veselejší. Už samotná představa, že někdo připraví snídani vám. Vy si můžete, opět díky dětskému koutku, vypít ještě horky čaj a houpat se přitom v houpačce je jiná liga, než doma namazaný krajíc chleba máslem a plný To Do list čekající na stole:).

    Po snídani jsme se neohroženě a s příslibem deště vydali na túru do hor. Rozhodli jsme nahoru vyšplhat po svých a z krosny se opět začal ozývat protest z dětských úst naší uličnice, že ona tedy půjde taky po svých a rozhodně se neponese. Nakonec jsme se indiánským způsobem, z krosny do krosny, sluníčko, dešť, vítr, teplo, zima dostali z Pece na vrchol a zašli se odměnit do  Lesní boudy na oběd, kde proběhlo Krkonošské kyselo, domací grilovaný kozí sýr v housce z místní farmy a hlavně nanuk s Kočičkou. A najednou bylo vše zalité sluncem, i když bylo schované za mraky, a my si to z vesela štrádovali k rozhledně na Hnědý Vrch. Původní plán byl nechat se dolu přepravit  lanovkou, ale my jsme byli tak nabití endorfiny, že jsme ho dolů seběhli a ještě se kochali všudy přítomným lučním kvítím. A až před Vavřincem jsme zjistili, že máme v nohách 15 km. To si zasloužilo další odměnu, tenotokrá v podobně vířívky, která nás kompletně odrovnala. Ale splnili jsme tak přání naší holčičky.

    Následující ráno jsem se probudila s únavou v celém těle. Na obloze  svítilo sluníčko a při snídani se přede mnou na stole objevila sklenka Mimosi. Lepší start do nového dne jsem si nemohla přát. Plán na sobotu byl vyjet lanovkou na Sněžku. Bohužel kvůli větru bylo možné se nechat vyvézt pouze na Růžohorky. A to jsme taky udělali. Cestu dolů jsme pozdravili  místní krávy a se sluncem v zádech pokračovali do dětského ráje jmenem Pec-ka. Unikátní přírodní hřiště na Portáškách, plné interaktivních soch a objektů inspirovaných krkonošskou faunou, naší holčičce nabídlo nadživotní setkání se zvířecími obyvateli nejvyšších českých hor. Zkusila se strčit hlavu do tlamy rysovi, povozila se jelenovi v paroží, porovnala síly s mravenci a  nakonec jsme všichni vyšplhali čápovi do hnízda. Vyblbli jsme se i do zásoby a byl před námi poslední cíl. Chytit dole v údolí autobus směr Pec pod Snežkou. Přestože jsme o místním jízdním řádu věděli úplny prd, za 3 minuty si to na zastávku přihasil místní busík a my celý uondaní po krásném dni odpadli na pokoji do postelí:).

    Bylo to výživných pár dní, ale osvěžily tělo i ducha . A my si to brzy určitě zopakujeme. Přijmám všechny nápady, kam s naší divoškou  v Čehách vyrazit:).

    Hezké prázdniny Vaše Černé Káče

     

     

     

     

     

     

     

  • Diary Uncategorized

    Prázdniny chutnají po zmrzlině…

    Když se řekne prázdniny, vybaví se mi knížky Kluci, holky a Stodůlky, Spravná  pětka nebo Honzíkova cesta. Na jazyku mě pošímrá chuť sladkých třešní a všechny přichutě světa, které zmrzlina může mít. Léto je…

    29. 6. 2020
  • Diary

    Preventivní vyšetření prsou…

    …Dnes ráno jsem ležela na lehátku, koukala do stropu, na hrudníku mě studila rosolovitá tekutina. A já si stále dokola opalkovala:” Nic tam nebude, nic tam nebude!”, jako by to byla kouzelná mantra. Asi…

    9. 6. 2020
  • Diary

    Mami dej mi tužku…

    …namaluju hrušku. Ne, tak daleko opravdu naše uličnice ještě není…a ani to od ní nikdo nečeká:)…Kreativní hodinka a půl týdně má doplnit lekci plavání, naučit ji se soutředit, zklidnit, vydržet u jedné aktivity a…

    31. 5. 2020
  • Diary

    Dětská hřiště…

    …a pískoviště, místa která naše děti milují. I  já jsem je jako malá holka milovala. A jako budoucí maminka jsem se těšila, že budeme chodit na hříště. Plácat bábovky,svištět na skluzavce, kamarádit se s dalšími…

    23. 5. 2020
  • Diary

    To v Čechách nemusíš…

    …tak přesně tato slova mi zarezonovala v uších v lékárně při výběru opalovacích krémů na letošné sezónu. Bohužel, když přede mne položítě otevřenou knihu, tak já jednoduše  začnu číst. Rozhovor dvou slečen/pání, asi v…

    17. 5. 2020
  • Work

    From the designer’s diary… otočka o 360°

    tam a zase zpátky….už jako dítě jsem měla svůj sen. Sen o pastelkách, barvách a světě plném fantazie. A ten barevný sen se mě drží do dnes. Když se někdo zeptál, čím jsem jako…

    10. 5. 2020
  • Diary

    Jeden týden, jeden byt a jedno město…

    Už několik týdnů žijeme v izolaci, nosíme roušky a vnitřně se smiřujeme s tím, že koronavirus se stal součástí našich životů. V mé osobní instagramové bublině všichni okolo pečou, cvičí a pečují o kvásky.…

    30. 4. 2020
  • Diary

    Tělo není stroj…

    možná to zní blbě, ale je to tak. Moje tělo mi po novým roce vyhlásilo stop stav. A já si pomalu začínám uvědomovat, že nejsem stroj na práci, úklid, hraní, vaření atd… Za poslední…

    16. 2. 2020
  • Diary

    Dítě ve výstavním prostoru

    Holčička s námi galerie a výstavy navštěvuje od útlého věku, konkrétně od 3 měsíce. A nikdy jsme se zatím nesetkali s negativní reakcí. Ať už ze strany holčičky, ostatních návštěvníků nebo snad zaměstnanců galerie.…

    12. 1. 2020
  • Portfolio

    9/2020

    Publikace/výroční zpráva/typografie/design……

    31. 7. 2020
  • Portfolio

    8/2020

      Ilustrace/blog/online/web/digital/typografie/design……

    26. 7. 2020